V pátek 17. listopadu 1989 se v Brně zdálo, že na nastávajícím víkendu nebude nic neobvyklého. Studenti přemýšleli, jestli budou lenošit, nebo dělat úkoly na příští školní týden. Jejich běžné starosti se ale najednou rozplynuly. "Slyšels, co se v Praze stalo?" "Normálně zabili jednoho studenta!!!"

Brňané diskutovali o pátečním brutálním potlačení pokojného pochodu v Praze na Národní třídě, kde zemřel jakýsi Martin Šmíd. Zásah vyvolal odpor a rozhořčení a mezi studenty obzvlášť, Martin Šmíd byl přece jedním z nich.

Bezprostřední odpovědí mladých intelektuálů z filozofické fakulty nynější Masarykovy univerzity byla týdenní stávka, která začala hned v pondělí 20. listopadu, a do níž se zapojili i vyučující. Mezi prvními pedagogy, kteří podpořili studenty, byli Dušan Šlosar, Jana Jelínková a Zdenka Rusínová. Na jednu hodinu odpoledne téhož dne bylo svoláno shromáždění na dvoře fakulty.

"Sešlo se asi tisíc studentů a pedagogů nejméně ze dvanácti vysokých škol," uvedl v první zprávě stávkový výbor, který studentskou odezvu koordinoval. Důležitým úkolem tohoto nově vzniklého orgánu bylo rozšířit revoluční myšlenky. Dobrovolníci ručně nebo na stroji sepisovali úderná hesla, k jediné tiskárně umístěné na děkanátu v začátcích stávky neměli přístup.

Ještě v pondělí se ke stávce připojila všechna brněnská divadla a Janáčkova akademie múzických umění. Revoluční naladění studentů a umělců se šířilo jako epidemie. Nespokojenost v řadě lidí sílila už delší dobu a tvrdý zásah policistů proti poklidnému pochodu v Praze šokoval všechny.

Na pátou hodinu odpolední svolal výbor filozofické fakulty první demonstraci na náměstí Svobody. Přišlo na ní 40 000 naštvaných lidí. A to byl jen začátek.

Velkou fotogalerii, jak to vypadalo v Brně v listopadu 89, najdete na facebookovém profilu Encyklopedie dějin města Brna.