Jak se tak dostat?
Autem? Taky to jde, ale radši městskou hromadnou dopravou. Prodlouženou linkou autobusu 41 z Králova pole nádraží pohodlně dojedete na náměstí v Lelekovicích. Odtud už vás zbytkem vesnice provede červená značka. Nahoru můžete zvolit vícero cest, ta značená je nejstrmější. Na podzim se můžete těšit na desítky metrů čtverečních zralých ostružin lemujících cestu. Příjemné je, že celá trasa se zdržuje ve stínu lesa. Jen malý kousek dole ve vesnici do vás může pražiut slunko, ale pak se mu schováte pod listoví dubových porostů.
Když už člověk heká a nemůže dál, zpocené triko se lepí na záda mezi lopatkami, znavenou nohou zakopnete o první balvan. Světle zelené světlo se změní v tmavé šero, protože vejdete do smrkového lesíku olizujícího patu rozhledny. Od teď už začnou dávat pozor děti i dospělí, zraky obrácené vzhůru. Kdo zahlédne první šedivou podezdívku rozhledny?
Cesta skáče po vysokých kamenných schodech, je třeba vážit každý krok, občas použít i ruce. A to už se pěšina vyhoupne vedle rozhledny. Nade dveřmi spodní části je namalován pravdivý nápis: "tady straší". V místnosti potom můžete potkat leccos zajímavého. Každé roční období tu bývají umístěny jiné příšery, někdy pavouci, jindy tu postává pán a nahlas pronáší" bububu".
Dole se ale moc nezdržujte, lepší je vystoupat hned po schodech na první ochoz. Kdo se bojí výšek, nemusí lézti výše. I odtud je krásný výhled na Brno.
Kdo se nebojí, ten vkročí na točité železné schody. Skřípání rezonuje celou věží, podobně jako jakékoli pronesené slovo. A jste nahoře! Vítr tu často fouká, radši si držte klobouky. Pozor, pozor! Zábradlí je pod výškou pasu dospělého člověka, nenaklánějte se přes něj!
A kam dál?
Z horního ochozu si můžete prohlédnout zbytek trasy: čeká na vás hřebenovka. Z dálky vypadá hřeben zalesněně, ale není tomu tak. Pod svrchním příkrovem korun borovic jsou obnažené slepencové skály. Prolézání mezi nimi je dobrodružné zejména po dešti, kdy kámen poněkud klouže. Za sucha je tu občas možno vidět i začínající horolezce, kterak se učí slaňovat na jednu či druhou stranu. Kámen se nedrolí a je na něm velké množství chytů.
Jakmmile opustíte rozhlednu, výhledy na Brno zmizí. Za to se pozvolna otevírají pohledy na Malhostovice, kopce u Tišnova a velkou část Vysočiny. Na východní části hřebene Babího lomu se stromy tyčí do značné výše, skrz jejichž listí dovede prohlédnout jen zkušené oko.
Konec zajímavé skalnaté části trasy označuje cedule s informace i staré dřevěné rozhledně, která tu kdysi stávala, leč vyhořela.
Jak ukončit výpravu?
Odtud si můžete zvolit další trasu – doleva nebo doprava. Doprava se vydejte, chcete-li se nejkratší cestou vrátit do Lelekovic, ať už k autu nebo na autobus. Na rozcestí u Lelkovadla se vydejte vpravo. Autobus jezdívá vcelku pravidelně každou půl hodinu. Mezitím si můžet dát limonádu či pivo v místním pohostinství.
Máte-li chuť na delší procházku, pak se můžete vydat též doprava, ale na rozcestí u Lelkovadla jít rovně – dojdete pohodlnou cestou do Vranova.
Pokud ze hřebene sejdete vlevo, tak už se nikdy nedostanete zpět do Lelekovic... ale kdeže :). Po modré značce lze podejít skály a dostat se rychle zpět k rozhledně. Pak vás jen čeká prudký sestup cestou, kterou jste vystoupali nahoru.
A co je to Lelkovadlo?
To vám neprozradít. Ale vězte, že z toho místa budete odcházet z lepším pocitem, než jste k němu přišli.
A co bubliny?
Za hezkého počasí stává na prvním ochozu pán s bublifukem. Směs si do něj míchá sám. Vytvořené megabubliny prý občas doletí až na auto dole v Lelekovicích.
