K tragédii na Pekařské ulici došlo 15. února 1976. Ten den zrovna v rakouském Innsbrucku končily XII. zimní olympijské hry. Československo tehdy získalo stříbrnou medaili v hokeji. Mnoho lidí mělo důvod k radosti, Brňany ale otřásla zpráva o propadlině, která se otevřela na nástupním ostrůvku tramvaje ve směru na Mendlovo náměstí poblíž domu číslo 62.
"Ve 12:50 hodin zazněl brněnskou stanicí Lidická poplach. Na ulici Pekařská v Brně se propadla vozovka. K události vyjel velitelský vůz a jedna cisterna, celkem 13 hasičů připravených pomoct," popsal událost mluvčí jihomoravských hasičů Jaroslav Mikoška.
Do díry tehdy spadli dva lidé - osmapadesátiletý Miroslav Šudák a pětačtyřicetiletá Marie Bartošová. Muž se při pádu zachytil kabelů, žena mu chtěla pomoct ven, ale sama se do podzemí zřítila. Zatímco Šudáka se hasičům podařilo zachránit, žena zmizela v proudu vody a bahna.
Po tragédii okamžitě začalo pátrání, co se vlastně stalo. Technici přišli na to, že v horní části Pekařské ulice prasklo šestnáctipalcové vodovodní potrubí z roku 1872. Vytékající voda poškodila kanalizaci a probourala se do dosud neznámých sklepních prostor. Ve vodárně sice už pár dní před neštěstím zjistili pokles tlaku vody v potrubí a snížení hladiny ve vodojemech, ale do čistírny odpadních vod žádný zvýšený příval nepřitékal. Nikoho nenapadlo, že by voda mohla někde unikat.
Tou dobou však už voda vymílala hlínu pod vozovkou před nemocnicí svaté Anny. Odnesla tři sta metrů krychlových zeminy a vytvořila dutinu, která se následně tlakem shora propadla. To se stalo přesně v okamžiku, kdy kolem ostrůvku projela tramvaj. Na ulici tak vznikl kráter o rozměrech asi 16 metrů krychlových a s hloubku 3 až 3,5 metru.
Když voda opadla, začali pracovníci vodárny po ženě pátrat. Příčinou smrti podle znalců mohlo být udušení nebo utopení, případně zranění způsobená pádem či tím, jak ji unášel proud. Specialisté vytěžili zeminu až do hloubky osmi metrů a pomocí speciální techniky prohledali cestu až k modřické čističce odpadních vod. Tělo Marie Bartošové ale nenašli. Policie případ uzavřela až po deseti letech, spis skartovala a žena byla prohlášena oficiálně za mrtvou.
Manžel poznal zbytek kalhot s všitým klínem
Zlom přišel až v roce 1992, tedy šestnáct let od tragédie. Policie poblíž kanalizační výpusti na Kšírově ulici objevila lidské kosti a zbytek kalhot. O půl roku později byla nalezena v Brně-Černovicích na louce poblíž řeky Svitavy také lidská lebka. Ostatky spolu se starší fotografií Bartošové byly předána do Kriminalistického ústavu v Praze, kde experti při superprojekci potvrdili, že by mohlo jít o pohřešovanou ženu.
Manžel oběti navíc identifikoval i nalezený zbytek kalhot. Vzpomněl si totiž, že manželka nosila krimplenové kalhoty a protože byla silnější postavy, všila si do nich klín. To odpovídalo nálezu. Pátrání trvalo do září 1996. Tehdy se však ještě nedělaly testy DNA, takže definitivní důkaz o totožnosti nalezených ostatků chybí.
Podle některých odborníků to ale ostatky pohřešované Marie Bartošové nejsou. Podle nich je technicky nemožné, aby se tělo dostalo tak daleko. Zejména znalec brněnského podzemí Aleš Svoboda je přesvědčen, že ostatky Marie Bartošové se stále nalézají někde v okolí Pekařské ulice, možná dokonce pod nemocnicí svaté Anny.
V době tragédie byla snaha úřadů celou záležitost co nejrychleji a bez většího rozruchu uzavřít. Pamětní deska, která událost na stěně blízkého domu přopomíná, proto byla pověšena až v roce 1993.
